The reviews of the CONFESSOR A.D. MCD keep on appearing!
Here are a bunch of chronicles so you can have an idea!
BRUTALISM Webzine (Hol)
As far as I know this French band is a three piece and hits us with a debut EP that has a primitiveness that is matched by the album art work that has a medieval flavour to it. My reference to primitive should not be equated to being poor it should be matched to being grisly, dark and nasty with a crudeness that sees the opening track 'Deafening Confession' start with a proto death metal riff style I was listening to back in the mid-80s. The sound afforded is crisp but raw and enables the instrumentation to be given prominence especially the drums which have a clamouring sound which I like as they have good definition with an organic feel especially when the double bass rolls in and sounds genuine and not processed.
'Haunting Enemies' has a doom like start with an eerie hook to it before the track shifts focus in speed as the vocals have a clarity to them, with an enunciation of the lyrics that is decipherable but guttural. The riff is catchy and in some respects there is a dense thrash undercurrent to the tune underpinned by the rhythm of the song. That thrash like posture is present in 'Silent War' but don’t misinterpret me, the songs are death metal as the tune gathers momentum and as you focus on each instrument you hear the bass work busily engineering the foundations of every song rumbling along like freight train. The switching of tempo is something the band does very well as the riff break is superb and has a slight ghoulish aura to it, creepy even.
Closing the EP is 'Endless Night' which returns to death metal and speeds along but like before that proto death metal is apparent and the thrash tendencies are evident which the band may disagree with as yet another awesome riff break intercedes and pushes the speed upwards. This is a killer debut EP with a true retro appeal for those craving a genuine sound from yesteryear with a no frills approach and if you choose to check it out you will not be disappointed as I for one will look forward to the bands next release.
brutalism.com/content/confessor-ad-too-late-to-prayABLACORE WEzbine (Fra)
A l'heure où Enjoy The Violence ravive des souvenirs émus dans bon nombre de foyers métalliques et potentiellement nostalgiques, le moins que l'on puisse dire est que les Strasbourgeois de Confessor A.D. arrivent à point nommé avec leur premier EP, Too Late To Pray. En un peu moins de vingt minutes, les Alsaciens vous fournissent de quoi ressortir l'étendard d'un death old school (mâtiné de black et de thrash) que l'on n'a au final pas l'occasion d'entendre si souvent, de le brandir fièrement dans la rue et d'appeler de vos vœux une suite longue durée. Dès les premières secondes de « Deafening Confession », on comprend que l'on a affaire à un groupe qui sait de quoi il parle, qui sait ce qu'il veut jouer, et qui sait comment le jouer. Épaulé par un son seyant parfaitement aux sphères dans lesquelles il perpètre son death metal et armé de zikos maîtrisant leur sujet, Confessor A.D. nous accueille avec une piste qui rappelle, par exemple, la découverte de Bloodbath à l'époque de leur premier 3 titres, et notamment le cultissime « Breeding Death », auquel « Deafening Confession » emprunte ce côté « hittesque », ces riffs facilement mémorisables (voire tout simplement mémorables) et ces cavalcades effrénées. La prod' est, sans surprise, moins « suédoise », mais comme dit précédemment elle convient tout à fait au genre et permet une singularité dont ne peuvent bénéficier toutes les grosses machines enregistrées chez Tägtgren et consorts.
Clairement, ce disque sent bon les 90's et quelque part il fait penser à ces « excellentes démos » louées par Daniel Ekeroth dans son Swedish Death Metal, dont il estime que certaines ne furent jamais égalées par leurs géniteurs quand ils passèrent au stade de l'album. Deux différences notables cependant ici, d'abord Too Late To Pray est un « pro MCD » qui porte bien son nom (impossible d'arguer qu'il a été enregistré dans une cave ou une MJC avec un magnétophone 4 pistes) et ensuite, malgré les évidentes qualités de ce 5 titres, on peut logiquement penser –et souhaiter– que Confessor A.D. enfoncera le clou dans les mois ou les années qui viennent avec un album destructeur qui emmènera ses compos encore plus haut, encore plus loin.
Mais pour le moment, satisfaisons-nous de ce que nous avons. On aurait tort de se priver : le reste du mini-cd est à l'avenant de « Deafening Confession », avec des morceaux qui regorgent d'idées et de riffs intéressants, de changements de structure (beaucoup moins brutaux que la musique en elle-même, je rassure ceux qui commençaient à voir se profiler une publicité mensongère à travers la mention « death old-school »), d'harmonies, d'agressions en règle, de ralentissements bienvenus et de trouvailles ingénieuses. Quand vous cumulez le tout, vous obtenez indéniablement un groupe au fort potentiel qui peut légitimement aborder l'avenir avec sérénité et ambition. Chacun pourra y aller de sa comparaison flatteuse pour évoquer la musique des Frenchies, le Sick de Massacra plane sur « Haunting Enemies » (il y a pire comme référence), dans lequel on peut également déceler une certaine affection pour Death ou Loudblast, période Cross The Threshold (au risque de me répéter par rapport à d'autres chroniques, j'insiste sur l'aspect subjectif de ces analogies…). Des rapprochements similaires, on peut de toute façon en effectuer tout au long des dix-huit minutes, l'essentiel étant de retenir que la démarche est honnête et que le but de créer son oeuvre propre est atteint.
De manière générale, ce qui ressort à l'écoute de ces cinq titres inauguraux, c'est la capacité de Confessor A.D. à digérer ses influences et à se mettre en quête d'un death metal varié et personnel. Les qualités intrinsèques des musiciens ne font aucun doute : un vocaliste qui rappelle Åkerfeldt, un batteur qui assure sans perdre les pédales et sans en mettre partout, un guitariste qui tisse sa toile (on aurait presque envie de dire « raffinée », bah allez on se lance) sur chaque titre, et… C'est tout, Confessor A.D. étant un trio ! Cette cerise sur le gâteau au kirsch finit de nous achever. Ces ennemis de la complexité forcée et de l'apparat (« Hipster Killer », hum, j'en connais qui préfère les actes aux postures) ont le don de faire paraître simple ce qui est à l'origine très élaboré, ce que beaucoup de fans d'extrême apprécieront, à coup sûr. Pour rendre hommage à cette formation sur laquelle on compte désormais, on conclura également avec simplicité : la suite, vite !
albacore.over-blog.com/2018/07/confessor-a.d.too-late-to-pray-2018.htmlFOBIA Webzine (Cze)
Ke starým pořádkům se obracejí kapely po celém světě. I ve Francii. Tam se dalo dohromady trio metalistů, kterým proudí v žilách krev z osmdesátých let. Z let, kdy se metalový extrém nedělil tak pečlivě jako dnes, z let, kdy skoro každá kapela, která dělala kravál, byla in, nehledě na to, jestli produkovala nadčasovou, obyčejnou, nebo zbytečnou muziku.
Úvodními slovy nechci naznačit, že by CONFESSOR A.D. patřili mezi zbytečné kapely, ale to, že tihle borci na to jdou ze stejného lesa jako jejich tatíci, že jim nesmrdí míchání death, thrash a black metalu a že jim jde v první řadě o zábavu. Počítám, že na koncertech bude retro zabírat víc než při domácím poslechu, nicméně ani ten nepovažuji za zbytečné mrhání časem.
Hned úvodní rotyka „Deafening Confession“ hrne hlavně v thrashovém tempu, bicí jedou tupa tupa, kytara typické thrashové riffy a melodie, basa drnčí a vokalista používá spíše do deathu hozenou polohu. K deathu ostatně na chvíli sklouzne i hudba, v druhé „Haunting Enemies“ pak hraje death´n´roll prim. Nedá se říci, že by produkce CONFESSOR něčím omračovala, na druhou stranu má materiál necelých osmnáct minut a jako startovací MCD plní svou funkci víc než dobře. Kapela se představuje v různých tvarech, nebojí se ani zpestřujících motivů (právě ve druhé skladbě se objevuje skoro progresivní vsuvka), ani trochu humpoláckých postupů, které ale k dobám, k nimž pánové vzhlížejí, tak nějak patří.
Skvěle pojmenovaná „Hipster Killer“ zdánlivě tlačí na pilu, ale objevují se opět i volnější momenty, i když bezhlavé rubanice převažují, a chvílemi míří až do černěkovových sfér, chvílemi ale snad až k heavy metalu… Na pohled to může vypadat divně, ale poslouchat se to dá a ani to nepůsobí pitomým dojmem. Pěkně pravidelně se to střídá i dál, po (skoro) thrashi, (skoro) deathu, (skoro) blacku se vrací (skoro) death podbarvený techničtější kytarou a finále patří největší krasojízdě, thrashovému vulkánu totál old school ražení. To se nedá poslouchat jinak než s úsměvem…
Na debut svěží materiál, ale něco tomu chybí. V první řadě lepší zvuk. Ne, že by byl vyložené špatný, ani ono staroškolské vyznění by až tolik nevadilo, ale je to takové chudé. Chápu, že to tak kapela nejspíš chtěla, ale i dnes jde pořídit tradicionalisticky znějící nahrávku, přesto nadupanou. Na druhou stranu zní nástroje přirozeně (asi se nahrávání obešlo bez moderních mašinek) a na demo, jak byla nahrávka původně míněna, je sound ucházející, stejně jako signifikantní obal – vypadá to, že je na modlení opravdu pozdě... (úsměv)
www.fobiazine.net/article/10880/confessor-a-d---too-late-to-pray/EARSHOT Webzine (Austria)
Ein erstes Lebenszeichen liefern hier die Franzosen CONFESSOR A.D. mit ihrer ersten und schon recht professionell zusammengebastelten 5-Track EP „Too Late To Pray“. Ein Artwork irgendwo zwischen Death-, Thrash- und Black Metal gibt perfekt die Richtung an.
Hier geht es Old-School-mäßig zu und schon zu Beginn dominieren die Death Metal Beats und sägende Riffs, nur die Frontröhre der Straßburger Truppe wirkt etwas kraftlos in der leider sowieso leicht zu dünn-dumpfen, aber durchaus anständigen Produktion. Dennoch liefert der Herr namens Aksel San coole, fiese Growls, die richtig in Szene gesetzt, in Zukunft womöglich noch die nötige Wirkung erzielen, neben den Doublebass-Attacken, starken schwarzgefärbten Riffs und der einen oder anderen Death-Wut-Attacke. Die fünf Songs sind auf ähnlich hohem Niveau, variieren aber in Stimmung und Tempo. Mal wird drauflos geprügelt, mal auf Atmosphäre geachtet und mal groovt es ganz gut. Und auch die Melodien, wenn sie denn mal in den Vordergrund rücken, wissen zu gefallen.
Alles in allem liefern CONFESSOR A.D. einen netten ersten Eindruck in ihr Schaffen und lassen mit Spannung erwarten, ob man sich in der internationalen Szene etablieren kann, denn aus Frankreich hört man aus dem Genre sowieso viel zu wenig.
www.earshot.at/php/content/reviews_ok.php?action=show&idx=9995MOURNING THE ANCIENT Webzine
Here is a group of guys who know how to make music! Confessor A.D. are from Strassbourg, France, and are self-described as 'an old school metal band'. I liked this from the moment I first heard it. The quality is top notch, the production, the melodic and memorable guitars, an excellent drummer and a very cool sounding vocalist. It's easy to hear influences from the 1980s/1990s here, Confessor A.D. could have come out in the glory days of metal. I would really like to hear more from this band, it seems like they could be on the verge of greatness. I could see them releasing something classic in the future, they are so loaded with potential and have such a great sound already. But as good as they are, they never quite reach that level... yet. Do yourself a favor and listen to this album on YouTube and if you like it check out their label's webpage at: nihilistic-webzine-distro-fr
HELLZ Zine (Russia)
Вот это, мать вашу андеграунд… Даже в бездонной клоаке интернета мне не удалось отыскать никакой информации об это группе, поэтому единственным источником остается лишь записка мистера Сковрона /мастермайнда издающего лэйбла Nihilistic Holocaust/, вложенная в бандероль с его новоиспечённым релизом. Да и она не дает нам четко понять, кто и что есть CONFESSOR AD. Единственное, что мы можем доподлинно из нее почерпнуть, так это то, что формация является соотечественником Габа и дислоцируется во французском Страсбурге. Вот, собственно, и все. Было бы резонно предположить, что этот MCD является для группы дебютом, так как информации о других работах мне, так же, найти не удалось, но, даже если это и правда, у меня не поворачивается язык подписаться под этим, так как материал слишком уж хорош и определенно продуман, несмотря на всю свою кажущуюся сырость. Заявленный лэйблом блэк/дэт на «Too Late To Pray» очень интимно граничит с европейским воплощением прото-трэша, в свое время пересекающегося с еще не сформировавшимся блэком. О, блин, завернул. Но я думаю, что всем и так понятно, что шлак под вывеской Nihilistic Holocaust, давший мировому подземелью несколько десятков отличнейших имен, выпускаться не будет. Босс не допустит, хахах! Тащем та, хотите провести 17 минут между виселицей и чистилищем? CONFESSOR AD к вашим услугам!
4+/5 Тиран
UNDERGROUNDED.DE Webzine (Ger)
Die französische Metal Szene ist bekannt für ihre Einzigartigkeit und hat sich über die letzten Jahre einen Ruf erarbeitet. Das haben nicht nur exzellente Labels wie „Les Acteurs De L'Ombre“ oder Bands wie „Blut Aus Nord“ und „Sektemtum“ oftmals unter Beweis gestellt. Mit „Confessor A.D. steht nun eine neue Kapelle bereit, um den internationalen Underground zu erobern.
Stilistisch haben sich die Jungs aus Straßburg dem Black Thrash Metal verschrieben und donnern auf ihrer Debut-EP „Too Late To Pray“ von Beginn an munter los. „Deafening Confession“ überrascht hierbei mit einem Blumenstrauß aus etlichen interessanten Riffs, die sich direkt aneinander reihen und präzise abgefeuert werden. Hier liegt auch die Stärke und Schwäche der Scheibe: in allen fünf Songs findet sich eine Fülle an Ideen, die jedoch gelegentlich nicht ganz zueinander passen wollen. In einem Moment erklingt ein Speed Metal Riff und im nächsten dröhnt thrashiger Death Metal aus den Boxen. Dadurch ist es schwierig die einzelnen Songs zu fassen zu kriegen, obwohl viele Ansätze wirklich hörenswert sind. Man müsste auch gar nicht auf einzelne Elemente verzichten, sondern diese einfach besser in die Songstruktur integrieren, sodass das Gesamtwerk homogener klingt.
Bei der Produktion wird der Oldschool-Gedanke groß geschrieben und eine analoge Aufnahmetechnik verwendet, was für einen angenehm räudigen Sound sorgt, der jedoch durchaus etwas mehr Druck vertragen hätte. Insgesamt liefern CONFESSOR A.D. mit „Too Late To Pray“ ein ordentliches Debüt ab, das Fans von KETZER und Konsorten gefallen könnte. Besonders in Sachen Songstruktur gibt es aber definitiv noch Luft nach oben!
www.undergrounded.de/component/k2/item/3994-confessor-a-d-too-late-to-pray
